Brnění středověkých rytířů nás dodnes nepřestává udivovat. Aby ne. Zbroj tehdy vážila 30–50 kilogramů a pokrývala celé tělo. Jak se s podobnou zátěží mohli vůbec pohybovat? Odpověď na tuto otázku přinesl výzkum experimentálních archeologů ze Švýcarska.
Svůj vrchol plátová zbroj zažila v 15. století. Tehdy existovalo několik typů brnění. Výrazně se lišila zbroj pro bitvy, turnaje nebo souboje. Pro všechny varianty však platily tři požadavky – nízká váha, vysoká ochrana a volnost pohybu.
Překvapivě nejvolnější a nejlehčí bylo brnění vytvářené šlechticům na míru pro účely bitev. Vzhledem k tomu, že si celotělovou zbroj mohly dovolit jen ty nejbohatší vrstvy obyvatel, stávalo se v bitvě zřídka, že by opancéřovaný rytíř stanul proti stejně ozbrojenému protivníkovi. Ve válečných konfliktech tak stačila „lehká“ varianta zbroje, i ta totiž šlechtici poskytovala dostatečnou ochranu.
Nejbohatší…