Po všech útrapách a zraněních začíná být Martina už hodně zdeptaná. Její tvář je jeden velký obraz zoufalství a beznaděje. Do toho se přidává i bolest. Sebastián vidí, že Martina je na pokraji sil a potřebuje „dobít“ naději a sílu.
Odpočineme si tady,“ zavelí a pomáhá Martině dosednout na mechovou podestýlku. Potom se Sebastián koukne na nebe. Myslí si, že jdou správným směrem: „Nebude to trvat dlouho a tohle dobrodružství bude u konce,“ snaží se dodat Martině naději. „Jo, brzy bude po nás. K jinému konci to podle mě nesměřuje,“ odmítá povzbuzení Marťa… Sebastián už chápe, že teď bude Martina překrucovat všechna jeho slova.