Bílý límeček a čisté ruce bez ševcovského popu. Tomáši Baťovi je osmnáct a přesně ví, co chce. On nebude jen ševcem jako jeho předkové, ale továrníkem. Tahle pýcha se mu málem vymstila.
Fabrika má jen dvě místnosti. Stroje jsou koupené na splátku, suroviny na směnku. Kuráž třem sourozencům Baťovým rozhodně nechybí. V roce 1894 si ve Zlíně zavádějí vlastní ševcovskou živnost. Hnacím motorem je nejmladší z nich, Tomáš (1876–1932). Právě on rozhodne, že v jejich podniku nastaví neobvyklé pracovní podmínky: pracuje se od šesti do šesti, v poledne je hodinová přestávka na oběd. Mzda se vyplácí pravidelně každý týden. „Mladí Baťovi se zbláznili. Tyhle novoty se jim nevyplatí,“ povídá se po městě.