„Kdybych měl k útoku ještě dvě hodiny,“ zoufá si vpodvečer 17. června 1815 Napoleon při pohledu na rozestavení nepřátelské armády. Je si jistý, že by ji snadno porazil. O svém úspěchu je ale zatvrzele přesvědčen i vévoda z Wellingtonu.
Napoleon (1769–1821) toho příliš nenaspí. Už v jednu hodinu v noci 18. června 1815 se v doprovodu maršála Nicolase Soulta (1769–1851) vydává na obhlídku nepřátelských pozic. Ke svému velkému uspokojení zjišťuje, že jeho sok neustupuje na Brusel, jak se obával. Ano, zde poblíž vesnice Waterloo dojde k velkolepé bitvě a on vyhraje. Je přesvědčený, že se nepřítel dopustil fatální chyby, když si pro střet zvolil toto místo. „Je to špatný generál a Angličané mají špatné vojsko,“ nepřijímá císař Soultovy námitky. Jenže Arthur Wellesley, vévoda z Wellingtonu (1769–1852) zná okolí líp než Napoleon. Ví o terénních nerovnostech, které mu pomohou skrýt jednotky…