Bitva na Katalaunských polích je v plném proudu. Oblohu křižují vystřelené šípy a bojištěm se rozléhá řinčení zbraní. Na Attilově tváři se na malý okamžik objeví úsměv. Hunský náčelník si totiž zrovna všiml, že jeden z jeho nepřátel, vizigótský král, padl. Vše mu tak nyní hraje do karet. Teď už jen zbývá porazit Římany. Attila divoce zaječí a vrhne se s neobyčejnou zuřivostí proti nim.
Hunští vojáci se ženou vpřed a utínají jednu nepřátelskou hlavu za druhou. V jejich čele neohroženě cválá malý podsaditý muž s pečlivě pěstěným vousem. Jde o Attilu (†453), jednoho z nejkrvelačnějších válečníků všech dob. „Byl to muž, který přišel na svět, aby naháněl hrůzu všem národům, bič všech zemí, jenž jakýmsi úradkem osudu děsil celé lidstvo strašlivými zvěstmi, jež o něm kolovaly,“ napíše o něm jeho současník, byzantský historik Priskos. Attila se totiž neštítí naprosto ničeho. Aby se stal…