Na tváři Emy Destinnové se rýsují hluboké vrásky. Slavná a kdysi tolik obletovaná umělkyně, která svým zpěvem prozářila téměř celý svět, je na konci svých sil. Není už schopná pracovat a obrací se proto na tehdejší ministerstvo školství a lidové osvěty s žádostí, aby ji přiznalo alespoň malý důchod. Umírá však dříve, než je její požadavek vůbec vyřízen…
Zatímco v Národním divadle v Praze ji nechtějí, Dvorní opera v Berlíně přijme pražskou rodačku s otevřenou náručí a dvacetiletá Ema (1878–1930) se stane hvězdou této scény. Jako primadona zde působí dlouhých deset let a už tehdy odolává řadě nabídek z dalších světových operních domů – Metropolitní operu v New Yorku nevyjímaje. I zdejší angažmá nakonec přijme, avšak až poté, co si podmaní Londýn a ztvární všechny velké role svého repertoáru – Madam Butterfly, Carmen, Salome i Aidu. O co je však její vzestup triumfálnější, o to smutnější…