Mihotavé světlo svíček ozařuje nevelkou zaprášenou místnost. Skupina mladých ruských anarchistů sedí uprostřed pokoje a už 15 hodin bez přestávky pracuje na výrobě výbušnin. Po chvíli se vůdce spiklenců – Polák Ignacy Hryniewiecki otočí stranou a naškrábá tužkou do svého deníku: „Alexandr II. musí zemřít…Zemře a společně s ním zemřeme i my, jeho nepřátelé, jeho vrazi…“
Cikánská vědma s havraními vlasy si zamyšleně prohlíží otevřenou dlaň ruského cara Alexandra II. (1818–1881). „Měj se na pozoru, vzácný pane,“ pronese žena tajemným hlasem. „Sedmkrát se tě nepřátelé pokusí zabít. Šestkrát selžou, ale posedmé…“ Panovník jí hrubě vytrhne svou ruku a naštvaně odsekne: „Takové nesmysly nebudu poslouchat!“ Zvedne se ze židle a odchází pryč. Temné předpovědi však uniknout nedokáže. Jeho život ukončí v březnu 1881 útok zákeřných atentátníků! Opravdu mu byla násilná smrt neodvratně předurčena?
…