Zažila jsem krásný dlouhodobý vztah mezi devatenáctým a třiadvacátým rokem svého života. Naivně jsem se domnívala, že s Erikem budu už navždycky. Opustil mě kvůli jiné a já jsem se z toho rok vzpamatovávala. Žádný další ideál podle mých představ ale nepřicházel. Pomalu jsem ty představy začala redukovat. Už to nemusela být přesná kopie Erika. Postupně jsem slevovala z vzhledových vlastností – hlavně když bude hodný a bude mě mít rád. Nikdo se však neobjevoval. Jedno období jsem střídala krátkodobé známosti jako na běžícím pásu a pak jsem zase o chlapa ani nezavadila. Výsledek byl stejný. Roky se rozběhly třetí kosmickou rychlostí a mně začalo připadat, že svůj život prohrávám.
Ve třiatřiceti jsem začala opravdu panikařit. Z naší bývalé třídy jsem byla poslední neprovdanou a bezdětnou ženou. To už mi opravdu ujel i ten poslední vlak? Některé spolužačky už byly dokonce dvakrát rozvedené a…