Mladičká dívka se choulí skrčená v rohu sejfu. Jeden z policistů se k ní sehne. „Jste v pořádku, slečno?“ ptá se starostlivě. Natáhne k ní ruku. Chce mladé, vystrašené dívce pomoci vstát. „Nech mě bejt!“ vykřikne mladá žena. Láskyplným pohledem sleduje muže, kterého právě vedou pryč v poutech.
Stockholmský syndrom. Tak nazvou psychologové zvláštní typ vztahu, který se může vyskytnout mezi zločincem a jeho obětí. Zvláštní náklonnost, kterou si oběť k pachateli vytvoří, většinou vzniká v okamžiku, kdy se kriminálník vůči své oběti zachová v rozporu se situací mile. Oběť si pak absenci násilí vysvětluje jako akt milosrdenství. Typicky se tento syndrom rozvíjí mezi únosci a unesenými, nezřídka je také důvodem, proč týrané manželky chrání svého násilnického partnera. Proč se však tento syndrom jmenuje stockholmský? Pro odpověď musíme zamířit až do centra švédské metropole v 70. letech 20…