Je sedm hodin ráno, pátek 16. července 2004. Petr Kubát si uvaří kávu, letmo se pozdraví s rodiči, u nichž bydlí, načež zamyšleně zapadne do svého pokoje. Je skleslý, jakoby duchem nepřítomný, uzavřený do sebe. Nikdo netuší, co se toho dne chystá udělat. Nemá peníze, leckomu dluží, o solidní práci nezavadí, a tak se z naprosté frustrace rozhodne přepadnout banku ČSOB poblíž svého bydliště v Havlíčkově Brodě. V hlavě si přehrává plán. Místo činu si párkrát obhlédnul a dobře se vyzbrojil. Do kapes bundy zasune pistoli, dva granáty, masku a vyrazí z domova.
Zahraniční mise je jeho sen i prokletí
„Před odjezdem do Bosny to byl normální kluk, jako každý jiný. Jenže se vrátil úplně změněný,“ vzpomíná Kubát mladší na svého staršího bráchu. Ten je mu dlouhá léta vzorem a hrdinou, kterému se splnil sen. Stal se profesionálním vojákem a dostal možnost odjet na zahraniční misi. Petr Kubát oblékl…