Za víření bubnů přivádějí katovi pacholci pod šibenici bývalého hejtmana polních vojsk a Žižkova přítele Jana Roháče z Dubé. Má na sobě červený oděv, jeho pouta jsou pozlacena a také oprátka, kterou mu dali na krk, je natřena zlatou barvou. Jako šlechtic by měl být správně setnut mečem, ale protože byl prohlášen za zemského škůdce, čeká ho šibenice jako sprostého lapku.
Spolu s Janem Roháčem z Dubé (* asi 1374) je 9. září 1437 před Prahou na Šibeničním vrchu oběšeno 52 jeho zajatých druhů. Krvavá exekuce má podle přání císaře Zikmunda Lucemburského (1368–1437) jednou provždy zastrašit kacířské Čechy a učinit definitivní konec husitským válkám. Ve skutečnosti však vyvolává nový odpor. „Okázalá Roháčova poprava byla Zikmundovým politickým omylem,“ píše historik František Kavka (1920–2005). „Husitská šlechta pochopila, že Zikmund jí adresoval výstrahu. Roháčův osud mohl stihnout…