Spor s císařem Trebonianem Gallem (asi 206–253) má pro papeže Kornelia (?–253) nepříjemné důsledky. I když je jeho moc potvrzena biskupským synodem, musí spěšně opustit Věčné město. Aby toho nebylo málo, v patách jsou mu římské legie. Dokonce v počtu několika tisíc mužů. Kornelius tuší, že jejich úkol sahá možná mnohem dále, než jen k jeho vyhnání. Co když mají vojáci za úkol ho – pokud možno nenápadně – zlikvidovat?
Papež proto nemá stání, utíká před svými pronásledovateli dál a dál. Už dávno opustil území dnešní Itálie, na cestě je již mnoho dní, ale pronásledovatelé jsou mu stále v patách. Jenže cesta před ním se pomalu začíná uzavírat. Nechal se vehnat do pasti. Jen kousek před ním už je moře. Má se sem nechat zahnat vojáky a utopit se? Nebo se raději podvolit a zemřít jejich rukou? Už pomalu vidí rysy v tvářích prvních řad vojáků. Z jejich křiku je jasné, že se ho chystají zabít…