„Veličenstvo, ve chvíli, kdy se s Vámi loučím, utěšuji se vědomím, že zanechávám království ve stavu nejvyšší slávy a věhlasu, jaký kdy poznalo,“ svěří se kardinál Richelieu na smrtelné posteli králi Ludvíku XIII. Nelže ani v nejmenším. Bez jeho práce by francouzský panovník mohl sotva tvrdit, že král sám představuje stát a že jeho autoritu nelze brát v pochybnost.
Jestliže 17. století je ve znamení nadvlády Anglie na mořích, pak na evropském kontinentě se ve stejné epoše postupně upevňuje prvenství Francie. „A byla to právě Richelieuova diplomacie, která byla tak dovedná a působivá, že i její jemné nuance dokázaly zapřáhnout mocnou sílu politiky, jejímž prostřednictvím pařížská vláda upevňovala centralizovanou státní moc, chránila průmysl a obchod, podporovala lodní plavbu a rozšiřovala koloniální državy,“ zmiňuje se český spisovatel Ivan Brož (1938–2012). V Richelieuově (1585–1642…