V určité etapě života se musel Karel Gott rozhodnout, co dál se životem: jestli pracovat jako elektrikář nebo to risknout a rozvíjet kariéru zpěváka. O všem mělo rozhodnout jeho přijetí nebo nepřijetí na konzervatoř. Aby se tam dostal, museli mu to ale nejdřív dovolit v továrně, kde pracoval.

Prvním publikem, které ocenilo hlas Karla Gotta, byli jeho kolegové z ČKD.  Došlo k tomu spontánně. Tím, jak Karel začal zpívat doslova všude, slyšeli ho i v továrně. Pozvali ho proto, aby s nimi v sobotu jel mimo Prahu.

„Moji noví kolegové se totiž každou sobotu proměnili v šatně z ušmudlaných tovaryšů a učňů v ostré hochy v polovysokých botách a širácích,“ popisoval zpěvák. Používali prý slova jako „potlach“ a „osada“, a on měl pocit, že všichni jezdí někam daleko, zatímco on na to nestačí, a tak ho neberou s sebou. Jednoho dne se to však prolomilo.

 

První potlesk v životě

Batoh si Karel…