„Kde domov můj, kde domov můj, voda hučí po lučinách…“ Znáte ale další sloku naší hymny, tedy původní skladby z Tylovy divadelní inscenace Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, která poprvé zazněla v prosinci 1834 ve Stavovském divadle? Navzdory kritice frašky samotná píseň diváky mimořádně zaujala a Češi se jí už nepustili. I když se později také vůči ní objevily kritické hlasy – mimo jiné příliš nepřirostla k srdci prezidentu Masarykovi a Bedřich Smetana odrážel požadavky, aby složil něco údernějšího -, přetrvala věky a stala se státní hymnou. Více se dočtete v nové HISTORY revue!