„Největší radost mám, když Tě vidím a mohu být s Tebou… Ten neklid už nevydržím, nemyslím na nic jiného než na lásku k Tobě…“ Isabela dopíše řádek a povzdychne si. Pak si ale vybaví Miminu tvář a po tváři se jí rozlije úsměv. I dnes si určitě najde chvilku, aby ji mohla obejmout, pohladit…
Mistrovský kousek. Jinak se ani tento skvělý tah nedá nazvat. Sedmiletá válka (v letech 1756–1763) běží naplno a Marii Terezii (1717–1780) se podaří dohodnout spojenectví Rakouska s Francií. Využije k tomu tradičně silnou zbraň Habsburků – sňatkovou politiku. Svého syna a následníka trůnu Josefa (1741–1790) ožení v roce 1760 s Isabellou Parmskou (1741–1763) vnučkou Ludvíka XV. (1710–1774). Samo manželství se však příliš nevyvede. Zatímco Josef se až po uši zamiluje, nejistá Isabella bude hledat lásku a pochopení u někoho jiného. Přesněji řečeno u manželovy sestry.