Určitě jste to také slyšeli. Hry podporují násilí, vychovávají z dětí zabijáky a psychopaty. Jsou takto silná slova na místě? Nebo jde o ničím nepodložený humbuk? Jsou počítačové hry opravdu tak zlé a špatné, že si zaslouží být zakázané?
První „násilnické“ hry se objevují v době osmibitových počítačů. Jenže stroje, které nezobrazí více než osm barev, ani nenabízejí nijak šokující podívanou. Hry, byť ve své podstatě násilné, působí takřka roztomile – panáček spadne na záda, zabliká a zmizí. Rodiče se zatím nemají důvod bouřit.
Krvavé pixely
Situace se začne měnit v 90. letech minulého století. Do oběhu se dostanou první skutečné osobní počítače; PC s procesorem Pentium. Na svou dobu jde o výkonné stroje navržené tak, aby je dokázal ovládat prakticky kdokoliv. Uživatelé si mnou ruce. Díky zvýšenému počtu barev, které může počítač na monitoru zobrazit, se rázem mění i herní svět…