Mladý muž ve střídmém modrém oděvu stojí u okna zámku v Měšicích u Prahy. Pozorně sleduje krajinu za sklem, která jeho nitro naplňuje klidem. „Už to mám,“ ozve se znenadání za jeho zády chlapecký hlas. Josef Dobrovský se obrací na svého šikovného žáka Bedřicha, budoucího hraběte Nostice.
„Je to ten nejlepší, milosti,“ doporučují v roce 1776 profesoři pražské univerzity Josefa Dobrovského (1753–1829) za domácího učitele hraběti Františku Antonínu Nostic-Rieneckovi (1725–1794). 23letý absolvent filozofických studií a student teologie má šlechtické syny vzdělávat kromě filozofie i v matematice. Třebaže to není přímo jeho obor, Dobrovský si s tím hravě poradí. Je to rozený génius s fenomenální pamětí, díky níž například ovládá hned několik jazyků. Ještě než byl papežem v roce 1773 zrušen řád Tovaryšstva Ježíšova, Dobrovský snil o tom, že se v řadách jezuitů vydá jako misionář do Indie…