Ranní vstávání je obvykle vnímáno jako jednoznačné pozitivum. Člověk, který spí dejme tomu do jedenácti, je pokládán za lenocha, povaleče a pecivála. Nemusí to tak být. Jsou lidé, kteří nejlepších pracovních výkonů dosahují třeba kolem půlnoci. A nyní má věda pro ranní ptáčata jednu ne zcela příjemnou zprávu.
V českých zemích má brzké ranní vstávání dlouhou tradici. Už císař František Josef I. (1830–1916) vstával v půl čtvrté. Po krátké ranní modlitbě záhy seděl za svým pracovním stolem, ke snídani se dostal až kolem šesté. Panovník šel příkladem celé zemi, jež za ním nemohla zůstat pozadu. A brzké vstávání je v našich končinách běžné dodnes.
Test poctivosti
Psychologové z Univerzity Johna Hopkinse se svými kolegy z Harvardu a Washingtonu se ranním skřivanům podívali na zoubek. A zjistili zajímavou věc. Lidé, kteří ze své postele vyskočí brzy, pak večer snadno ztrácejí své morální a…