Kdyby mu v tom sloužící nezabránili, shodil by z balkonu svého oblíbeného psíka. Pak se panovník znenadání vrhá na dvorního ceremoniáře, sráží ho k zemi a do úst mu rve svůj prst. Zaskočený muž se však brání a pevně skousne. Překvapený Kristián VII. povolí sevření, schoulí se na zemi do klubíčka a hlasitě se rozpláče. Nejen takové scény jsou k vidění v dánském královském paláci.
Je tu tma jako v pytli. Oči vzlykajícího dítěte si jen těžko přivykají. Malého dědice dánského trůnu Kristiána (1749–1808) právě jeho tyranský vychovatel Ditlen Reventlow (1710–1775) zavřel do temné komory za nějaký drobný prohřešek. Jindy na něj rovnou vezme rákosku a ztluče ho jako psa, klidně před služebnictvem nebo členy dvora. Před nimi ho také s oblibou zesměšňuje. „Můj panáčku,“ volá na korunního prince bez špetky respektu. Královský otec Frederik V. (1723–1766) nijak nezasáhne. O syna se nestará. Po…