Byla jsem ráda, když se dcerka začala usmívat na všechno kolem. Pak jsem si ale všimla, že se obzvlášť chechtá na skříň v rohu ložnice.
Natálka se na skříň usmívala už jako miminko. Měla jsem z toho vždycky strach, ale snažila jsem se toho moc ne- všímat. Když coby batole promluvila, přejel mi mráz po zádech. Prý na ni mává nějaká paní.