Byla osmdesátá léta, ale u nás na vesnici panovaly středověké poměry. Zvlášť u nás doma. Byla jsem jediná dcera svých rodičů a co si pamatuju, táta pil.
V té době to bylo celkem normální, nikdo se nad tím nepozastavoval. Táta pacoval v JZD, kde si ho nechávali na nejtěžší práce a omlouvali jeho absence a pozdní příchody do práce. Předseda věděl, že táta oddře všechno, co se mu řekne. Bylo mu stejně jako mojí mámě teprve přes čtyřicet a byl pyšný na to, jakou má sílu. Všechny muže kolem sebe také posuzoval podle stejného hlediska: „Dokážeš to zvednout?“ Kdo obstál, mohl být jeho kamarád a popíjet s ním na stojáka u výčepu.