Na náš svatební den jsme se s Adamem moc těšili. Milovali jsme se a chtěli jsme si říct navzájem ano. Někdo ale naší svatbě nepřál.
První svatbu jsem si příliš neužila. Vdávala jsem se velice mladá. Moji rodiči s mým tehdejším vztahem nesouhlasili, takže jsem se vdala tajně. A naše manželství s Miroslavem navíc stejně dlouho nevydrželo. Když jsem se vdávala podruhé, chtěla jsem, aby to bylo něco většího, aby tam byli všichni moji blízcí, které mám ráda. A to se mi splnilo. Jenže se ten den stalo i něco děsivého, na co nikdy v životě ne- zapomenu. Na svoji druhou veselku tedy vzpomínám spíše s mraze ním v zádech.