Smrt byla po tisíciletí vnímána jako absolutní a okamžitý předěl. Člověk vydechl naposledy, jeho srdce utichlo a v ten moment byl prohlášen za mrtvého. Moderní medicína, rozvoj resuscitace a neurovědní výzkumy v posledních desetiletích však tento zjednodušený pohled od základu zbořily. Ukazuje se, že smrt není bleskový okamžik, který tne jako gilotina.
Je to spíše dlouhý, paradoxní a nesmírně složitý biologický proces, během něhož lidské tělo svádí svou poslední – byť předem prohranou – bitvu. Při pohledu zvenčí může odcházení ze světa působit klidně. Když ustane křik, tělo zvláční a znehybní, laický pozorovatel nabude dojmu, že nastal absolutní mír. Zevnitř to však rozhodně poklidné není. Organismus v těchto minutách mobilizuje veškeré zbývající zdroje. „Smrt není okamžik, ale dlouhý proces, trvající někdy i desítky minut,“ vysvětluje americký neurolog Jonathan Stapleton. Co se tedy s…