Někteří se seznámí příliš pozdě. My s Milošem jsme se potkali naopak příliš brzy. Naše rodiny si myslely, že jsme ještě děti.
Setkali jsme se na diskotéce v kulturním domě. Mohla jsem na něm oči nechat. Jmenoval se Miloš. Problém byl v tom, že oběma nám bylo pouhých šestnáct. Byli jsme děti. Nikdo nás nebral vážně. Vyprávěla jsem kamarádkám i doma mámě, s níž jsem měla rovněž kamarádský vztah, že jsem se k smrti zamilovala, ale každý se jen shovívavě usmíval. „V tomhle věku nemůžeš hledat muže na celý život, holčičko moje,“ povídala máma. „To až později. Na toho svého Miloše budeš jednou s úsměvem vzpomínat, anebo na něj zapomeneš.“