Když zavřu oči, pořád ji vidím, jak stojí před domem a mává mi. Naposledy. Bylo nám tehdy deset a musely jsme se rozdělit.
Byly jsme nejlepší kamarádky. Sedávaly jsme spolu v lavici, o přestávkách si šeptaly tajemství a po vyučování chodily kus cesty domů společně. Vymýšlely jsme si, co budeme dělat, až vyrosteme. Jednou jsme chtěly být učitelky, jindy herečky, pak zase cestovatelky. Bylo nám jedno, čím budeme.