Pět let jsem žila v nepřetržitém stresu. Starala jsem se o vlastní rodinu a také o maminku, která vážně onemocněla. Moje sestra dělala, že jí se to netýká.
Všechno to začalo nenápadně. Máma zapomínala klíče, připalovala hrnce a občas si spletla jména svých vnoučat. Zpočátku jsme tomu nepřikládaly velkou váhu. Když ale lékaři potvrdili začínající demenci, byl to pro nás šok. Tehdy jsme si s mladší sestrou Monikou slíbily, že péči o mámu zvládneme společně. Jenže zatímco já bydlela pár minut od ní, Monika žila už deset let v Praze.