Srdce se zastavuje, monitor ukazuje nekonečnou rovnou čáru a lékaři zahajují zoufalý boj o každou vteřinu. Pacient je klinicky mrtvý – a přesto později přesně popisuje, kdo v sále stál, co říkal a jaký nástroj držel v ruce. Tisíce lidí po celém světě se vracejí z hranice smrti s nápadně stejným příběhem o temném tunelu, oslnivém světle a bytostech, které čekají na druhé straně. Jde o poslední hru umírajícího mozku, nebo o letmý pohled za oponu, kterou jednou poodhrne každý z nás?
Monitor pípá stále pomaleji, až se zelená křivka na obrazovce změní v plochou linku. Srdce stojí, dech se zastavuje a mozek během několika vteřin přichází o poslední zásoby kyslíku. Podle učebnic medicíny v tu chvíli zhasíná vědomí stejně definitivně jako světlo ve vypnuté lampě. Jenže lidé, které lékaři z tohoto stavu vytáhnou zpět, často vyprávějí něco úplně jiného. Vznášejí se pod stropem, s úžasem pozorují…