Když někde v cizích přístavech přistane se svou lodí Nixe a seskočí na pevninu, dav shromážděných zvědavců zděšením couvne. Vzhled Ludvíka Salvátora jim nahání strach – zarostlý muž totiž připomíná spíš piráta než rakouského arcivévodu.
Syn toskánského velkovévody Leopolda II. (1797–1870) je už od dětství hodně svéhlavý. Přísnými předpisy, které mu rodiče denně ukládají, se nenechá nijak ovlivnit, spíš naopak. Kdykoliv může, staví se na zadní. „Je celkem možné, že etiketa připomínající ceremonie na španělském dvoře, která panovala u dvora ve Florencii, byla patrně důvodem pro jeho nekonvenční život,“ míní současná německá historička Sigrid-Maria Grössingová. Ludvík Salvátor Toskánský (1847–1915) dává všem jasně najevo, že jsou mu povinnosti člena habsburského domu protivné a nejraději by se věnoval jen vědecké práci a cestování. Svůj sen si také brzy splní – už jako mladík navštíví…