Houf nadšenců polohlasně diskutuje o své další akci. Každou chvíli ale některý z nich hodí okem k člověku sedícímu na konci jejich stolu. Mezi ním a členy českého spolku stojí prázdná židle, jako by ten muž byl prašivý. Nikdo z vlastenců s ním nechce nic mít. Všichni vědí, že je to policejní udavač. Píše se rok 1851 a v Čechách panuje tvrdý bachovský absolutismus.
Stačí, aby skupinka jen trochu ztišila hlas nebo se zlehka otřela o politiku, a podřimující muž okamžitě pootočí hlavu a našpicuje uši. Jeho úkolem je poslouchat a následně o všem informovat policii. Před českým živlem se rakouské úřady zkrátka mají na pozoru a znechucení Češi proti tomu nic nezmůžou…
Obrazy je nezajímají
První vlaštovkou, signalizující nový zájem Čechů o vlastní národ, se stává na konci 18. století Společnost vlasteneckých přátel umění, založená roku 1796. Hrabě František Josef Šternberk (1763–1830), který…