Nenajdete působivější dekoraci, která by současně sloužila i ke zklidnění rozbouřeného ducha, než zenová zahradu. Je jedno, jestli ji máte venku za oknem a měří několik metrů čtverečných, nebo vám leží na stole jako miniatura. Princip je stejný.
V Japonsku jim říkají „suché“ zahrady, název „zenové“ jim prý dala až Američanka, která o nich psala knihu. Slovo „suché“ vyjadřuje podstatu méně vzletně, ale přesněji. Jsou to minimalistické zahrady vytvořené z písku, štěrku a kamení, úmyslně co nejméně barevné a s minimem živých rostlin nebo úplně bez nich. Tlumenost a strohost je záměr, vede k uklidnění a pocitu uvolnění. Sama úprava pískové nebo štěrkové plochy pak působí jako meditace v pohybu, pokud se na ni plně soustředíme a ostatní myšlenky vypustíme. Proto se velké zenové zahrady nejen pravidelně uhrabávají, ale také mění a přestavují se na nich kameny.
S minizahradou je to stejné
…