Nyní jsou v televizi často vidět snímky o bombardování měst, jakou jsou Drážďany, Berlín, ale i Praha a já jsem si vzpomněla na mého strýce, který mi, když jsem byla malá, vyprávěl o tom, jak mu maminka zachránila život. Příběh je z doby, kdy byl stejně jako další tisíce Čechů totálně nasazen na práce do Německa v době druhé světové války. Pracoval v podzemní továrně, kde se vyráběly granáty a letecké bomby. Pracovníci této továrny byli ubytováni v dřevěných barácích.
V té době už byly nálety amerických bombardérů na německé území hodně časté. V jednom z těch dřevěných baráků byl ubytován i se svým kamarádem. Když jedné noci unavený tvrdě usnul, měl zvláštní sen. Zdálo se mu, že ho budí nějaká žena se šedivým šátkem na hlavě a naléhavě mu říká: „Utíkej, rychle, utíkej!“ Když se probudil, byl tím snem tak vyděšen, že vzbudil i svého kamaráda a z baráku rychle odešli. K ránu skutečně americké bombardéry zaútočily. Všechny baráky lehly popelem a všichni ti, kteří tam spali, zahynuli. Když se tajně vrátil z Německa, tak ještě dlouho po válce věřil, že mu maminka, která mu v dětství zemřela, zachránila život.
Drahomíra Kyznarová, Praha 8