Jsem vaše věrná čtenářka ze severní Moravy,kde ale nežiji od narození,ale to už je vlastně součástí mého příběhu o který bych se ráda se čtenáři podělila.Rozhodla jsem se vám ho poslat,protože v poslední době často čtu příběhy žen,kterým seznámení po internetu nevyšlo.Já mám ale zkušenosti opačné.

Vše začalo před 15 lety, kdy mi ve velmi krátkém čase zemřela maminka.V té době jsem byla 17 let vdaná a i když jsme neměli děti,žili jsme v rámci možností celkem spokojeně,oba jsme slušně vydělávali,alespoň z mého pohledu jsem to tak viděla.Po maminčině smrti se ale vše začalo tak nějak otáček k horšímu.Nejdříve jsem odešla ze zaměstnání,kde jsem pracovala 18 let,vlastně od maturity,to se ale zase neukázalo takové hrozné,protože jsem asi za měsíc našla zaměstnání nové,zajímavější s bezvadným kolektivem.Pak se objevily u manžela í zdravotní problémy a musel na menší lékařský zákrok a vyvrcholilo to tím,že se seznámil s jinou ženou a během dvou dnů se odstěhoval k rodičům.

Byl to pro mě šok,vůbec jsem nic netušila.Samozřejmě podal žádost o rozvod.Nejdříve jsem se z toho nemohla vzpamatovat,ale časem se mi tak nějak ulevilo,protože jsem najednou zjistila,že náš vztah nebyl zase tak idylický a pevný jak jsem si myslela.Pár nocí jsem sice proplakala do polštáře,ale pak jsem se nějakou silou vzchopila a zaplatila si poznávací zájezd.Poprvé v životě jsem jela sama na dovolenou a udělala to nejlepší co jsem udělat mohla.Byla to jedna z mých nejhezčích dovolených.Poznala jsem nové zajímavé lidi a po psychické stránce to byl učiněný balzám na duši.Po příjezdu na mne čekalo nepříjemné soudní jednání,ale byla jsem klidná,odpočinutá a vyrovnaná.Soud trval několik minut,ale pro mě to byly nejdelší minuty,protože smazaly celých 17 let společného života,v té době to byla vlastně polovina mého života.Vše ale probíhalo v klidu a bez emocí nás obou.Na majetku jsme se dohodli předem,děti jsme neřešili,proto vše mohlo proběhnout tak hladce.
Je pravda,že pak jsem se nějakou dobu cítila hrozně sama,nemám ani sourozence,ale hodně mi pomohla rodina,kamarádky,ale i kolegyně a kolegové v práci.Ale úplně nejvíce již zmiňovaný internet.Řekla jsem si,že přece nezůstanu už sama,nebylo mi zdaleka 40 a začala pátrat právě na počítači.Vyzkoušela jsem i klasickou seznamku,ale to byla jedna velká katastrofa.Sama jsem nikam chodit nechtěla,kamarádky byly všechny vdané,měly svoje rodiny a svoje starosti a tak mi opravdu nezbývalo nic jiného než sednout k počítači a hledat.Našla jsem si jednu internetovou stránku,která se mi zdála solidní a odepsala na několik inzerátů.Sama si dát inzerát jsem si netroufla.S několika muži jsem se sešla na veřejných místech,přece jenom jsem trochu strach měla.Pořád to ale nebylo ono,buď jsem se nelíbila já jemu nebo on mně,ale nevzdávala to.

Až jednou jsem čirou náhodou zase odepsala na jeden inzerát,v zápětí přišla odpověď.Tak jsme si začali psát,posílat SMS nebo volat.Jmenoval se Mirek.Měl ale jednu vadu,bydlel 400 km ode mne.Za nějaký čas za mnou ale přijel,pak zase já jela za ním.Vše vypadalo slibně,jen ta dálka.Jak to vyřešit.On měl doma maminku a s bývalou manželkou dceru a tak jsem udělala jedno velké rozhodnutí,možná zatím v mém životě to největší,dala výpověď v práci,sbalila věci,vyřídila potřebné formality a stěhovala se přes celou republiku.Rozhodnutí to nebylo vůbec lehké,odešla jsem od rodiny,od kamarádek,od skvělé práce a skvělých lidí a vše vsadila na Mirka.Začátky nebyly vůbec jednoduché,stýskalo se mi,šla jsem bydlet z města na vesnici,nastaly problémy s prací,ale v osobním životě jsem snad našla štěstí a klid.
Dnes jsem za Mirka již 13 let vdaná,žijeme v domečku s jeho maminkou,jezdí za námi Mirkova dcera,máme plno domácích zvířat a snad i s tou prací to začíná vypadat nadějně.Domů to mám sice daleko,ale vlakem nebo autem jsem doma za nějakých 5 hodin a kdo chce,tak přijede za námi.Takže vše snad skončilo dobře,i když život s sebou přináší stále nové situace,někdy lepší a někdy samozřejmě i ty horší,ale takový už život prostě je.Vše se ale řeší a snáší líp ve dvou než když je člověk na všechno sám.
A tímto bych chtěla vzkázat všem ženám,které zůstaly z jakéhokoliv důvodu samy, tak určitě nic nevzdávejte a vyjděte svému štěstí vstříc.Když budete jen sedět a čekat,tak se ničeho nedočkáte.A někdy přitom stačí tak málo,třeba jen zapnout počítač.
A to je můj příběh,nevím,jestli je zajímavý,ale je pravdivý a ze života.Budu ráda,když ho otisknete a snad některou ženu povzbudí.

Alena Filipczyková