Čtu Váš časopis ráda, proto jsem se rozhodla napsat Vám můj životní příběh,který si upravte podle svého.  Začnu mým dětstvím. Pocházím ze 6 sourozenců a rozvedeného manželství. Mé dětství bylo šťastné i když se rodiče  rozvedli.,když mě bylo 5 let. Život rychle utíkal a když mě bylo 20 let tak jsem otěhotněla,ale vdávat se mi nechtělo. Zůstala jsem svobodnou matkou.Narodila se mne dcera ,která byla mým miláčkem,jenže já musela chodit do práce ,tak dceru mi hlídala moje maminka,i když byla nemocná.Pro nedostatek času jsem znala jenom práci starost o dítě .I PŘESTO JSEM BYLA štastná. ROKY rychle utíkali a mě bylo m25let a já se pokusila najít nového partnera na inzerát a po 4měsících jsem zjistila,že jsem opět v jiném stavu a já nemám chuť na vdávání.Svoboda byla silnější.Opět se semne stala svobodná matka.Narodil se mne syn .Moje maminka byla zlatá opět se dala na hlídání a já chodila do práce ,abych uživila sebe,děti i maminku.Otcové se za celý život na děti nepřišli podívat,ani čokoládu jim nepřinesli.Ale já byla štastná dalších 5let.Ve 30letech jsem potkala muže,který byl o 20let starší než já a já se zamilovala a přes veškeré domluvy,že pán je alkoholik,jsem si ho vzala.Já totiž nikdy nepoznala co alkohol ve velké míře dovede.Já alkohol nepiji a představu o životě jsem měla úplně jinou.

Myslela jsem si ,že muž takového věku mi bude oporou v rodině i v mé nemoci.Z PRÁCE CHODIL opilý domu až k ránu.,Po 3letech se mi narodila dcera, a manžel se s ní chtěl pochlubit a já mu ji pujčila,když přišel domu,sotva se držel na nohou a dcera nikde. Já dostala takový panický vztek a hrůzu a nevěděla jsem,kde mám dceru hledat. Šla jsem do první hospody ,která byla po ruce a já ji tam našla, ujmuly se jí kuchařky. Hrůza a panika ze mě spadla .Trochu jsem se uklidnila a manželovi jsem po vystřízlivění sdělila,že dceru mu už nikdy nepujčím. Ztratila jsem k němu důvěru. Pro manžela to bylo vysvobození.Chodil z práce přímo do hospody a vracel se domu až k ránu.Začali jsme žít každý svůj život po svém.JÁ do práce a starat se o rodinu ,manžel z práce do hospody a vracel se až k ránu.

Manžel pil čím dál víc,nohy ho neunesly,takže kde spadl,ležel,až se probral ,tak pokračoval dál,domu.Já jsem se mu snažila domluvit ať přestane pít,že špatně skončí.Také se tak stalo.Jednoho dne spadl a už nedošel.Alkohol ho zabil.Já to předvídala ,ale byla jsem psychicky špatná,myslela jsem si,že se mi už nic horšího stát nemůže. Musela jsem se držet,vždyť jsem měla děti,o které jsem se musela starat.Za rok po smrti manžela přišel další psychický šok.Sestru mi zabilo auto,které na ni najelo ze zadu .Myslela jsem si,že horšího mě už nic nepotká.Ale zmýlila jsem se.Po roku od smrti sestry mě potkalo to nejhorší,v 18.letech mi na přechodu popelářské auto srazilo nejmladší dceru.Byla na tom velice špatně ,těžký otřes mozku,krvácení do mozku a 3 dny bezvědomí.Odvezli ji do fakultní nemocnice do OLOMOUCE.

Já byla na dně.Já neměla sílu žít…myslela jsem ,že mě psychika zabije.Nevím jak,ale vydržela jsem.Ale jaké překvapení bylo,když se dcera probrala a byla po pravé straně ochrnutá a mluvit nemohla.Chodila na střední školu ekonomickou.Tam ji spolužáci pomáhali ve všem v čem potřebovala .Lékaři řekli,že školu nedodělá.Ale dodělala.Šla dokonce na vysokou,kde vystudovala a má titul ING. Děkuji všem,kteří ji v kritické době pomáhali.nejvíc musím poděkovat mamince i když je na pravdě boží.Maminko veliký dík za všechno co jsi pro mne udělala,doufám,že to tam nahoře uslyšíš.Je mi  60 let a já jsem stále sama,nechci už žádného muže ani vidět.V každém vidím mého opilého manžela.Jsem šťastná i bez partnera a vidím že jdu ve šlápějích maminčiných.Jsem na ni podobná,nemocná od svých 23 let jak maminka a také muže už nechtěla ani vidět.Do smrti zůstala sama….Tak takový je můj životní příběh.

Vaše čtenářka VLASTA z HRANIC na Moravě