„Myslíš, že má pro nás babička něco dobrého?“ culí se děti na svou matku. Právě stoupají po schodech k bytu kamarádské důchodkyně. Nezvedá totiž telefon, což u ní není zvykem. Hlavou dospělé ženy se honí divoké scénáře. Ale realita je mnohonásobně krutější.
Její jméno ústečtí strážci pořádku velmi dobře znají. Drahomíra Jupová (1961) má za sebou minimálně tři trestní stíhání. Mimo ně je zaměstná třeba pokusem o sebevraždu skokem z Mariánské skály. Opilou ženu zachrání pouze rychlý zásah policistů. Poté stráví nějaký čas na psychiatrii a i v běžném životě musí brát antidepresiva.
Z banky odchází s nepořízenou
Achillovou patu Jupové však tvoří peníze. Lépe řečeno jejich nedostatek. Na invalidní důchodkyni už mají delší dobu spadeno exekutoři. Její kritická situace vrcholí v lednu roku 2015. Nemá na nájem. „Je nám líto,“ zamítnou jí v bance žádost o půjčku. Od rodičů dostává 20 000 korun…