„Slitujte se!“ padá zoufalá žena na kolena. V pravé ruce tiskne ručičky svých mladších dětí, za levou drží nejstaršího syna. Více říci nestihne. Žádná ze střel nemine svůj cíl. Kulka jí projde tváří. Přežije jen zázrakem, na rozdíl od svých dětí. Později vzpomíná: „Ležela jsem mezi pobitými a musela sledovat další popravy… Přiváděli další hloučky lidí, ze všech stran bylo slyšet křiky, prosby, sténání… a výstřely.“
Parné léto, slunce neúprosně pálí. Je červenec 1944 a napětí ve varšavských ulicích neustále stoupá. Formují se oddíly dobrovolníků, budují se barikády. Vrchní velitel povstalecké Zemské armády Tadeusz „Bór“ Komorowski (1895–1966) vydá 31. července svým jednotkám stručný rozkaz: „Zítra v 17:00 zahájit ve Varšavě operaci Bouře.“ Pevně věří, že povstání proti nenáviděným nacistickým okupantům bude úspěšné a hlavní město Polska znovu získá ztracenou svobodu. Němci jsou…