Žirafí krk je v souvislosti s evolucí diskutován už od 18. století. Ale až nyní se vědcům podařilo zjistit, jak se v průběhu vývoje žirafí krk prodlužoval, a proč se tito afričtí savci pyšní tak nevídaným znakem.
Autor první evoluční teorie Jean-Baptiste Lamarck (1744–1829) se domníval, že výhodné znaky, které jedinec během života získá, jsou dědičné. Takové vlastnosti se pak podle hypotézy přenášely bezprostředně do další generace.
Učebnicovým příkladem pro tento způsob evoluce byl pro Lamarcka právě žirafí krk. Žirafy se údajně natahovaly, aby získaly potravu ve vyšších stromech. Každá další generace tak měla krk o něco delší, než jejich rodiče. Tato historická evoluční teorie je označována jako lamarkismus.
Dnes již víme, že vývoj takto nefunguje. Změny jsou dány mutacemi v DNA, a to jestli se vlastnost bude fixovat, či nikoliv, je věcí náhody. Když se však žirafí krk neprodlužoval…