V Opavě, kousek od východního nádraží, tam, kde teď nic není, stálo už za Rakouska-Uherska WC. A že bylo na dobrém místě, jeho popularita stoupala. I císař František Josef, když Opavu jednou navštívil, vyslovil přání, že to WC chce vidět. Poté, co se tak stalo, prohlásil: „Už chápu, proč je slezská metropole na to WC tak pyšná.“ V minulém století se tu ale dostali k moci muži, kteří měnili kde co. V červnu roku 1957 uspořádali v Opavě show a nazvali ji „Lidová veselice“. Za radostného zpěvu a tance to WC zbourali. Prý už ho nebudeme potřebovat, říkali. Pak na tom místě postavili sochu Klementa Gottwalda. Zpočátku se tomu Opavané smáli, na jeho jméno padalo moře vtipů. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že členové vládnoucí strany budou v „Lidové veselici“ pokračovat. Zbourali druhé WC, stálo vedle obchodního domu Breda. Potom třetí! To už se domorodci hodně změnili, smích je přešel. Vinou krutého činu místních šéfů KSČ Opaváci rychle zkrachli. Komunisté kladli každý rok u sochy hlavy státu věnec. Antikomunisté také tam každý rok, ale v noci, výkal. To aby těm nahoře připomněli, co na tom místě kdysi bylo a jak těžko se nám teď bez toho žije. Zásluhou Klementa Gottwalda celý okres věděl, co v obchodech není. Třeba nebyl toaletní papír. Antikomunisté mu přišpendlili na záda lístek se slovy: „Tvojí vinou si teď utíráme zadek trávou, ty, my i opice.“ Přišla sametová revoluce. Před populární sochou stálo tisíce pamětníků, ti volali: „Klémo, vypadni, my chceme WC! Křik, sprostá slova, plivání, kopání i močení na něj sílilo. Před lynčováním ho zachránili noví vládci Opavy, slíbili, že jeho sochu odstraní.
Eda N., Ostrava