„Slyšel jsem, oč nás kníže prosí. Také jsem viděl dary, které mi poslal. A to neopatrně učinil. Jistě mně neposlal všechno zlato, co má, ani všechny koně a bohatstvo,“ obrací se pyšně na ustrašené posly českého knížete Neklana Vlastislav, vládce Lučanů, a výhružně dodává: „Přijduť si k němu pro všecko, co má… A vy, rychle odtud! Abyste tu místo darů nenechali svých hlav!“
Válka je mezi Čechy a sousedním kmenem Lučanů po této audienci na hradě Vlastislavi, který si mocichtivý vládce založil natruc svým soupeřům, již neodvratná. Kníže Neklan se jí však děsí jako čert kříže, a proto jeho skvělou zbroj místo něj obléká věrný sluha Tyr (Čestmír v Jiráskově podání). Vojáci v domnění, že následují do bitvy svého knížete, se na Turském poli odvážně vrhají na vetřelce. Nedbají, že jim těsně nad hlavami krouží draví ptáci, a překvapivě vítězí. V krvavé řeži umírají všichni Lučané až na jednoho –…