Česká kališnická šlechta s husitskými představiteli měst na přelomu srpna a září roku 1419 dávají hlavy dohromady. Společně sestavují soupis podmínek, které se chystají předat dědici trůnu Zikmundovi Lucemburskému. Pokud je bude ochoten vyplnit, přijmou ho za svého nového krále.
„S velikým křikem a řevem takřka lvím,“ umírá podle slov kronikáře 16. srpna 1419 bezdětný český král Václav IV. (*1361). Podle závěti jeho otce Karla IV. (1316–1378) má po něm nárok na trůn jeho mladší nevlastní bratr Zikmund Lucemburský (1368–1437). V té chvíli není v Českém království až na pár blouznivců téměř nikdo, kdo by si dovolil o Zikmundovu nároku na korunu pochybovat. Sám ryšavý Lucemburk, který je tehdy již uherským a římským králem, také se svým nástupem na český trůn automaticky počítá. O to překvapivější budou historické „kotrmelce“ následujících měsíců…