Berlín. Konec dubna 1945. V betonovém bunkru pod rozvalinami Říšského kancléřství se ukrývá zlomený muž. Snil o rozlehlé tisícileté Říši, teď se jeho svět smrskl na několik malých vlhkých místnůstek. A smrtka už se netrpělivě dívá na hodinky…
Už to dávno není ten charismatický demagog, kázající davům, ale shrbená troska s vyčerpaným sinalým obličejem a matnýma očima. Válka, do které na šest let uvrhl svět, je prohraná a smyčka, utahovaná kolem jeho krku Spojenci, čím dál těsnější. Ví, že už teď je v podstatě chodící mrtvola. Přesto dál žene starce a mladé chlapce do předem prohrané bitvy proti Rudé armádě, trestá „zrádce“ a naivně doufá v zázrak. Jenže čas je neúprosný. Tik tak, tik tak. Posledních 24 hodin v Hitlerově bunkru právě začalo…
Předehra…
Už na začátku roku 1945 je nacistům jasné, že tuhle válku nevyhrají. Obrana Hitlerovy „pevnosti Evropa“ je prolomena. Spojenci ovládají…