Slavila jsem své šestadvacáté narozeniny a měla za sebou už několik nevydařených vztahů. Nad sklenkou vína jsem proklínala muže, nadávala na jejich mužské, ješitné ego a vzápětí se litovala. Proč jen já nemám to štěstí? O měsíc později jsem navštívila svoji oblíbenou restauraci, kde právě přijali nového číšníka. Když se naše pohledy setkaly poprvé, věděla jsem, že je to on. Cítila jsem mrazení po celém těle. Byl charismatický, okouzlující. Netrvalo dlouho a spřátelili jsme se. Nepotkala jsem ještě nikdy nikoho, kdo by mi tolik rozuměl. Začali jsme spolu chodit ven, na nákupy, do kaváren a později i k sobě domu. Stali jsme se krásným, zamilovaným párem. Celou mě pohltil, neustále jsem na něho musela myslet. Byl jako moje nejlepší kamarádka a přítel v jedné osobě. Neustále mě překvapoval, koupil mi květiny, chodil se mnou do divadel, miloval kulturu a hudbu. Staral se o domácnost
a rád…