„Po celé Svaté říši římské si světská moc nedovolí tolik vůči moci církevní jako u nás,“ žaluje Jindřich Břetislav císaři, který proto předvolává českého panovníka před sněm do bavorského Řezna. „Pražský biskup je odedávna jen kaplanem českých knížat,“ oponuje drze kníže Bedřich…
Rodiče Jindřicha Břetislava (†1197) z přemyslovské dynastie usoudili, že syn ze svého druhořadého postavení v rodové hierarchii na knížecí stolec nikdy nedosáhne, a naplánovali mu proto kariéru církevního hodnostáře. Po vysvěcení Jindřicha Břetislava roku 1182 se však ukazuje, že i na postu pražského biskupa je obávaným konkurentem pro své vládnoucí příbuzné. Raději ho vynechávají ze všech politických jednání, církevní zboží zatěžují daněmi a podle současné historičky Marie Bláhové zřejmě porušují „imunitu biskupských statků…“