Letos uplynulo 35 let od chvíle, kdy se na filmovém plátně objevila komedie Slunce, seno, jahody. A s ní i Jaroslava Kretschmerová v roli věčně rozchechtaného Evíka. V roli, kterou jí už nikdo nikdy neodpáře.
Poctivou dávku kumštu měla už v genech. Už její babička zjistila, jaké to je hrát na prknech Národního divadla. Maminka byla operní pěvkyní a tatínek členem souboru Hudebního divadla v Karlíně. Temperamentní Jaroslavu snad nikdy doopravdy nenapadlo, že by měla být někým jiným, než herečkou. „Divadlo jsem měla v srdci už odmalička. A tím, že jsem vystudovala divadelní fakultu a už ve čtvrťáku jsem dostala první angažmá, tak mi tak nějak zůstalo,“ vysvětlovala svůj celoživotně vřelý vztah k životu na prknech, které znamenají svět. Její osudovou scénou se stalo proslulé pražské Studio Ypsilon. Mezi tamní vyhlášenou partu věčně dobře naladěná herečka náramně zapadla.