Námořní akademii sice nedokončil, ale přesto žil až do konce svého krátkého života typicky námořnickým životem. Alespoň v tom smyslu, že v každém pomyslném přístavu na něj čekala milenka. A požitkář s tváří věčného kluka, Jiří Hrzán, toho dokázal využít.
Klidně jsme o něm mohli psát jako o legendárním sportovci. Vždyť jako kluk exceloval v atletice, našli jste ho v sestavě házenkářského i volejbalového klubu, stejně dobře si počínal s hokejkou na ledě a fotbaloví šíbři si na něj brousili zuby jako na mimořádný talent. Když mu došlo, že na kominíka, kam jako kluk milující lezení po výškách tolik toužil jít, je ho škoda a na DAMU ho nevzali, rozhodl se využít svých fyzických předností jinak. Přijali ho na vyhlášenou námořní akademii v polském Štětíně. Jenže tam definitivně zjistil, že šplhat nemusí jen na stožáru mezi plachtami. A že více než moře ho lákají prkna, která znamenají svět. …