Bolest na hrudi sílí. „Celý svět se žene k našim lékům,“ deklamuje Molière v roli hypochondra, který se stal lékařem. „A našim předpisům knížata i krále podrobené vidíme.“ Nezadržitelný záchvat kašle překrývá smíchem, ústa plná krve. Za potlesku diváků odchází do zákulisí, kde se zhroutí…
Domu Poquelinových v centru Paříže se posměšně říká „Pavilon opic“. Sloup se zvířaty, zdobící jeho průčelí, utkví Jeanu-Baptistovi Poquelinovi v paměti. Až si uznávaný divadelník pod pseudonymem Molière (1622–1673) bude pořizovat erb, vloží do něj zrcadla a opice. Symbolizují vysmívané maloměšťáky, pánbíčkáře, šlechtu a další pokrytce v hledišti, kteří tleskají vlastním karikaturám na scéně. Molière je dítětem a zároveň kritikem své doby. Osobní potyčky s falešnou morálkou bude proměňovat v satirické šlehy i trpké povzdechy, dokud na jevišti nevypustí duši.