Záchvat kašle jí vyrazí štětec z ruky. Osudem těžce zkoušená první dáma italského futurismu, múza Stravinského a celé plejády umělců přesto pokračuje v díle, které oceňuje i ruská avantgarda. Jen v Československu Růženu Zátkovou neznají…
O okaté půvabné tmavovlásce Růženě Zátkové (1885–1923) by se dalo říct, že jí pánbůh přál. Po otci zdědila malířské nadání, po matce hbité prsty klavíristky a muzikálnost. Bystrý intelekt a svobodomyslného ducha mohla dílem podědit i po matčině strýci Karlu Havlíčkovi Borovském (1821–1856). Kromě toho dospívá Růžena na prahu 20. století, kdy se ženy zvolna osvobozují od svazujících konvencí. „Bez trochu bohémy nemohla bych žít,“ svěří se jednou sestře Slávě Tonderové-Zátkové (1884–1969). A tím se také řídí…