„Tak už je po něm?“ pomyslí si strážný a přitiskne oko k otvoru ve dveřích do sklepní hladomorny v Osvětimi. K jeho překvapení má téměř totožný výhled s tím, jaký měl včera, předevčírem i týden předtím. Uvězněný kněz zde mlčky sedí na podlaze s blaženým výrazem. Esesáci by ale rádi do kobky hodili další nebožáky, a tak zvláštního vězně po dvou týdnech bez jídla a vody usmrtí injekcí.
Na rozdíl od milionů dalších obětí holokaustu učiní Maxmilián Kolbe (1894–1941) svůj poslední krok vstříc smrti dobrovolně. V koncentračním táboře Osvětim se nechává vyměnit za vězně odsouzeného k vyhladovění… Polský římskokatolický kněz ještě před druhou světovou válkou proslul coby pokrokový učenec, který aktivně volal po využití moderních prostředků k šíření víry. Za tímto účelem sám založil několik katolicky orientovaných periodik. Věnoval se v nich obraně církve a šíření jejích myšlenek, ale na přetřes…