Roky spal pod obzorem největšího ostrova Filipín, ale na jaře 1991 se vulkán Pinatubo probudil. Celé tři hodiny trvala jeho hlavní fáze erupce. Planeta ze sebe vyvrhla 10 miliard tun magmatu, hornin, popílku a množství sopečných plynů, také 20 000 000 tun jedovatého oxidu siřičitého. Oblak popela vystoupal až do stratosféry. Sluneční svít se snížil o 5 procent, teplota na celé zeměkouli klesla o půl stupně…
Šlo o druhou nejprudší sopečnou erupci 20. století, třebaže zemřelo „jen“ 847 lidí. Dnes na celém světě podřimuje na 1500 aktivních sopek, v jejichž blízkosti žije na 500 milionů lidí. Ročně se probudí 50 z nich.
Země má mnoho prostředků, jak se „bránit“ a vyhladit lidstvo a miliony druhů. Jak vlastně takové zemětřesení, hurikán nebo tsunami vznikají a dokáže jim věda budoucnosti nějak zabránit v bezhlavém řádění?
Přírodním katastrofám se obvykle přisuzuje více obětí než ozbrojeným…