Opilecký hlahol se rozléhá krčmou v jihočeském Mezimostí. Zrovna se v ní totiž se svými kumpány veselí baron Leopold Jakub Gérard. Na tom by nebylo nic divného, pokud by ovšem šlechtic před pár minutami nezabil soběslavského kupce. Gérard si z toho ale očividně nic nedělá. „Měl-li srdce, pak v něm vyli vlci,“ komentuje to básník Adolf Heyduk.
Při vyslovení jména Leopolda Jakuba Gérarda (1678–1724) si lidé ve Veselí nad Lužnicí, v jehož blízkosti sadistický baron vládl, ještě dlouhá desetiletí po šlechticově smrti znechuceně odplivují. Není se čemu divit. Surovějšího a zlovolnějšího velmože české země zřejmě neviděly. „Jablko nepadlo daleko od stromu,“ připomíná spisovatel Jaroslav Hamerský (1896–1937). Leopold měl totiž násilnou povahu v krvi. Jeho praděd byl nechvalně proslulý Balthasar Gérard (1557–1584) – francouzský fanatik, který v Nizozemí zavraždil místodržícího Viléma…